ŽBL

Bronz má cenu zlata, říká po Final4 Hejková

15.04.2019 - Redakce
vytvořeno 15.04.2019, upraveno 15.04.2019

Bezfaulu

Basketbalistky USK Praha mají za sebou úspěšné tažení letošním ročníkem Euroligy, které zakončily ziskem bronzových medailí na víkendovém Final4 v maďarské Šoproni. Pomalu končící sezonu zhodnotila už s cenným kovem na krku trenérka Natália Hejková. „Bronz má pro nás cenu zlata,“ říká.

 

„Zápas se hodnotí lehce. Vyhráli jsme, takže jsme všichni šťastní. Byl to takový zápas o chybách z obou stran. My jsme těch chyb udělali o trochu méně, byli jsme v útoku jistější, než soupeř a dnes to stačilo,“ popisuje trenérka utkání o bronz, ve kterém USK zvítězil 64:53.

 

Zápas nabral svůj směr už v prvním poločase, který Pražankám velmi dobře vyšel a dokázaly si získat dvouciferný náskok. Ten pak i přes nápor soupeřek udržely až do závěru.

 

„V úvodu se nám dařilo. Musíme mít postavenou hru na rychlých protiútocích, to nám nejvíc vyhovuje a když začneme v útoku chodit, tak je to problém. Naštěstí dnes jsme pracovali dobře v obraně a mohli jsme vyrážet do protiútoků. Soupeře jsme udrželi na 53 bodech a to se počítá. Bylo důležité, že jsme vždycky dokázali zareagovat na nápor soupeře. Asi dvakrát se na nás dotáhli, my jsme vždycky zabrali a ten závěrečný náskok byl nejdůležitější,“ popisuje Hejková.

 

Pražský tým si prošel v průběhu sezony herní krizí, ze které se ale dokázal vyhrabat a zkušená trenérka je si vědoma hodnoty pozice třetího nejlepšího týmu Evropy. 

   

„Bronz má pro nás cenu zlata. Před sezonou nám nikdo nedával žádné šance a my jsme sami věděli, že ten tým je výborný, podařilo se nám získat typy hráček, které si vyhoví na hřišti i osobnostně,“ popisuje rodačka ze Žiliny.

 

USK mohl myslet i na postup do finále, to by však nemohla přijít v pátečním semifinále tragická třetí čtvrtina v duelu s Kurskem. Ta výrazně přispěla k porážce 67:84.

 

„Hodně nás mrzí třetí čtvrtina zápasu s Kurskem. Musíme přiznat, že nás z rytmu vyvedly rozhodnutí rozhodčích, kvůli kterým se prakticky celý druhý poločas stálo. Hrál se pomalý basketbal, to nám nevyhovuje a je pro nás v tu chvíli velmi těžké,“ hledá důvody k porážce trenérka.

 

V duelu o třetí místo se pak projevilo zklamání pořadatelů ze Šoproně z neúspěchu v semifinále a také tlak domácího prostředí, který je ve Final4 obrovský. 

 

„Tlak na domácí tým byl velký, protože Šoproň v koutku duše věřila, že bude hrát finále a že může celou Euroligu vyhrát. Jsem přesvědčená, že po loňsku, kdy překvapivě postoupili do finále, se dívali trochu dál. Hrát před domácím publikem je obrovská výhoda a zároveň nevýhoda a Šoproni to tentokrát tolik nesedlo,“ tvrdí pětašedesátiletá šéfka lavičky.

 

Hejková se na Final4 probojovala ve své trenérské kariéře už počtrnácté, každá účast je však po ni speciální.

 

„Bylo to sice počtrnácté, ale zase s jiným týmem, jinými hráčkami a já se vždycky raduji spolu s nimi, že se jim něco povedlo v kariéře dosáhnout. Speciální to bylo tím, že se hrálo v Šoproni, kde jsem tři roky působila a diváci mě přijali úplně fantasticky,“ vzpomíná na angažmá mezi lety 2003 – 2006.

 

Svěřenkyně trenérky Hejkové vstoupily do sezony skvěle a blýskly se i výhrou nad pozdějším vítězem Euroligy Jekatěrinburgem, cesta na Final4 však vedla přes překonání krize a zdravotních potíží, které tým postihly po vánoční přestávce.

 

„Úspěch sezony tkvěl v tom, že jsme se dokázali vyhrabat z krize, kterou jsme měli v lednu. Do sezony jsme skvěle vstoupili, dokázali jsme se poučit z chyb, pracovat na sobě, a to vedlo až k zázračnému vítězství nad Jekatěrinburgem, které nám zaručilo, že jsme postoupili do play off z druhého místa, kde jsme přehráli Fenerbahce, které počítalo s postupem na Final4,“ rozjímá Hejková nad sezonou, která vyvrcholí už v tomto týdnu finálovou sérií ŽBL.

 

Hejkovou v Šoproni přijali velmi dobře fanoušci a celkově je v basketbalovém světě velmi uznávaná, nejvíce si jí však považují v Česku a na Slovensku, což slavnou trenérku právě nejvíc těší. 

 

„Jsem moc ráda, že působím v tuto chvíli v Česku, protože jsem zde působila také jako hráčka a speciálně v USK v jehož předchůdci VŠ Praha jsem hrála sedm let. Je to pro mě takové uzavření basketbalového kruhu, protože jsem se toulala po světě od začátku až do konce. Jsem moc ráda, že mohu působit v Česku a myslím si, že je to celkem úspěšné,“ uvažuje.

 

V bulletinu FIBA pro Final4 je dokonce považovaná za basketbalovou legendu, což majitelku pěti euroligových titulů rozhodně těší.  

 

„Trochu mi to připomíná, kolik let už se pohybuji v tomhle „byznysu“ a kolik mladých lidí se okolo mě pohybuje. Vidím to i na tom, že skoro v každém týmu, proti kterému hrajeme, jsou hráčky, které jsem někdy trénovala. Jsem ráda, že mě považují za legendu, je to příjemné, ale pořád ještě jsem naživu,“ směje se.

 

Nejnovějším úspěchem v bohaté kariéře bude pro Hejkovou uvedení do síně slávy FIBA, které bylo oznámeno před několika týdny a proběhne v září při úvodním duelu světového šampionátu basketbalistů.

 

„Uvedení do síně slávy FIBA bylo pro mě velké překvapení. Včera jsem se osobně seznámila s novým generálním sekretářem FIBA Andreasem Zagklisem a potěšil mě i tím, že o mém jméně nebyla žádná polemika,“ uzavírá s úsměvem.